sosik.lukas@centrum.cz
Předem bychom měli říci, že tuto kroniku jsme začali psát až na konci letních prázdnin, a proto zde nebudou popsány jednotlivé události prvního školního roku tak dokonale, jak se doopravdy staly.
Plni představ jsme se sešli 1. září v naší třídě, kde nás čekalo příjemné přivítání třídní profesorky Hany Mužíkové. Brzy se ale naše představy rozplynuly a většinu z nás vyděsil pohled na některé spolužáky a rozvrh až s devíti hodinami za den. To nikdo nečekal! Tehdy vznikl náš třídní kolektiv.
Protože až na výjimky jsme se většinou neznali (jen někteří se již seznámili na táboře v Jeseníku, který uspořádalo Gymnázium pro nadcházející ročníky víceletých tříd), hrstka z nás nepohrdla kolovými výlety na Helfštýn a po Oderských vrších. Při druhém výletu na Potštát a zpět se Martin Kutěj ověřil jako vynikající kuchtík při vaření guláše, ale hlavní senzací tohoto výletu se stal Pepa Petrák, který neubrzdil kopec z Radíkova a v první zatáčce se při šedesátikilometrové rychlosti pořádně nabil. Martin se ukázal podruhé a pohotově za pomoci asistenta Honzy Hradila poskytl první a poslední pomoc, po které nebylo kvalifikovaných lékařů třeba. Pacient přežil! Pepa zpomalil svou jízdu a nakonec jsme všichni ve zdraví dorazili domů.
Ve dnech 10. - 12.6.2000 se uskutečnil školní výlet na rekreačním středisku Hadinka, který zařídila třídní profesorka za pomoci pana Kostky, který se také celého pobytu zúčastnil.
Ubytování jsme byli v trojdomku a jedné ruské chatě, kde spolu s profesorkou a jejím přítelem spali i někteří naši spolužáci - učitelka nenechala nic náhodě. Další den jsme se vydali na tůru do Budišova nad Budišovkou a zpět. Cesta odrovnala některé naše spolužáky natolik, že museli být později odvezeni domů autem.
Během pobytu jsme hráli volejbal, ping-pong a díky hezkému počasí plavali v bazénu. Martin s Honzou si však našli zábavu jinačí. Lovili ryby a raky. Nakonec po dvouhodinovém úsilí chytli za pomoci malého Ondry "velkého" pstruha, kterého následně upekli na ohni a každému dali ochutnat. Večer jsme brnkali na kytaru a zpívali, později někteří spolužáci mastili karty, hráli na pravdu nebo si jen tak povídali.
Výlet se ale chýlil ke konci. V pondělí dopoledne jsme si sbalili všechny věci a po obědě vyrazili na zpáteční cestu, která mířila k Maria skále. Zde jsme si odpočinuli a poté šli do Spálova.
Zmoženni jsme nasedli na autobus a pádili jsme směrem k domovu.
Celý výlet se nám vydařil.
Poslední akcí v prvním školním roce se stal dne 29.6. 2000 sportovní den. Přesto, že jsme se všichni zúčastnili netradičních disciplín, ukázali jsme se v nejlepším světle a okupovali druhé místo. Za tento senzační výkon jsme byli odměněni krabicí sladkostí, která byla spravedlivě rozdělena mezi naše spolužíky.
I přes chladnější počasí se nám celý den líbil.
O prázdninách, dne 16. července, se nás pár sešlo na Lenčině chatě v Drahotuších. Díky nepříznivému počasí jsme vevnitř hráli karty a jen tak drbnili. Kdo? Paveůl, Marta, Monika a Lenka s kamarádkou Zuzanou. Na zpátečné cestě už nepršelo, a proto jsme se s úsměvem vraceli zpátky.
Sraz byl v Hranicích u Sokolovny a poté jsme měli na kolech dorazit do Drahoteš. Jenomže Monika přicupitala pěšky! Pavel ale nezahálel, posadil ji na své kolo a my jsme se konečně mohli vydat na cestu, při které nás bohužel zastihl déšť. Zmoklí jsme dorazili na chalupu. Následně se ale počasí umoudřilo a vysvitlo slunce. Opékali jsme párky, na hřišti hráli volejbal a kluci se snažili rozjet babetu, která neunikla jejich pozornosti. Po dlouhém úsilí babetu slavnostně dali do chodu a začali jezdit.
Byl tu večer a my jsme museli opět domů. Někteří se ale zpátky nedostavili do určené doby a tak od rodičů dostali.
I přesto to byl fajn den.
Poté, co nám pan Kostka nabídl projížďku vojenským autem značky UAZ, jsme využili příležitosti poznat pořádné terémí vozidlo a 2. září si vyjeli na zkušební jízdu.
Přes Středolesí jsme dorazili na Potštát, kde zrovna probíhala Hubertská jízda, což byl jeden z našich dnešních cílů. Zde jsme shlédli několik koní a pokračovali v jízdě.
Po dlouhé cestě jsme uvítali zastávku na Jedlové louce a využili ji k obědu. Opět jsme se přesvědčili, že guláš je nejrychleji připravené jídlo, které zasytí. Následovala odpolední siesta.
Zanedlouho po odpočinku jsme nasedli opět do auta a po několika minutách dorazili na Hadinku, která nyní zela prázdnotou a klidem.
Při zpáteční cestě k nám přibyl ještě jeden člen. Bratranec od Marty, kterého jsme potkali na Hadince. Nezapomněli jsme navštívit zdejší tramspkou chatu. Obdivovali jsme nejen ji, ale i nedaleký totém. Nakonec jsme dorazili zpátky do Drahotuš, kde každý nasedl na své kolo a vydal se směrem k domovu.
Myslím si, že to byl jeden z mnoha našich nevšedních zážitků!
Už jsme zase zpátky ve škole! Nový školní rok je tady a vše se navrací do starých kolejí. Změnila se pouze naše tříd a přibyli nám noví profesoři. Nezbývá nám tedy nic jiného, než se pustit do práce. Učit se a čekat na další prázdniny.
Po roce dopisování a vzájemného seznamování k nám ve dnech 8. - 12.11. r. 2000 přijeli na výměnný pobyt studenti z Holandska. Byli stejně jako my součástí projektu Comenius.
Poté, co nám skončilo vyučování a všichni v klidu poobědvali, jsme se sešli ve třídě a spolu s profesory čekali na jejich příjezd. Asi v 17 30 hod. zastavil před školou neznámý autobus, z něhož se vyřítilo 26 povědomých lidiček. Byli zavedeni přímo do třídy, kde jsme již nervózně čekali na své svěřence. Následovalo přivítání pana ředitele, přiřazení Holanďanů k českým stdentům a krátké seznámení. Všechno má ale své chyby! K pavlovi žádný student nepřijel a holka, co měla bydlet u Martina Kutěje, byla po dlouhém breku ubytována u Jany Masaříkové. Nakonec se všichni rozjeli do svých domovů, kde následovala večeře a seznámení s rodinou.
Sraz byl v 8 00 hod. u školy, ale mnozí přišli dříve. Všichni si sdělovali své zážitky a povídali si, kdo jakého má Holanďana. Myslím si, že i oni mluvili o nás. Následně jsme byli rozděleni do skupin, kde nám Holanďani ukazovali leccos zajímavého. Učili jsme se jejich jazyk i jejich národní tance. Dozvěděli jsme se o mlýnech a svátcích, které se u nich slaví. Poté se celý 60-ti člený dav vydal směrem do Teplic na d Bečvou, kde proběhla prohlídka a ochutnávka zdejší kyselky. Odpoledne se na půdě školy Šromotovo konal zápas čtyř dvounárodních týmů ve fotbale. Všichni hráli fair-play. Konec byl odzvoněn v 18 00 hod. Pak jen krátké loučení a rozchod domů.
Během tohoto dne jsme se ještě více sblížili a ukázalo se, že dorozumívání pomocí angličtino-němčino-češtiny také není na škodu. Večer jsme se sešli v kaáči na zámku, kde jsme učili Holanďany česky.
Byl to pro nás špatný den. Jen někteří jeli s Holanďanama do Štramberku a navštívili muzeum Tatra Kopřivnice. Zbytek třídy se musel učit. Nikdo z nás tuto křivdu nemohl pochopit! Nevadí, v 16 00 hod. byli všichni zpátky a odpolednímu programu nic nebránilo. Večer byl opět sraz v kafáči.
Shruba stejný den Holanďani odjeli do Olomouce a většina nás se učila ve škole. Tentokrát přijeli dříve, protože si museli pomalu balit, ale hlavně mezi 18 00 - 22 00 hod. večer byla uspořádána disco párty na Staré střelnici. Všichni se bavili a tančili, jenom někteří se tance zdráhali.
Nastal den loučení a odjezdu. Celá akce pro nás skončila v 8 30 hod. zatroubením holandského autobusu. Nikomu se nechtělo opouštět nové přátele, ale útěchou nám bylo, že se na jaře opět všichni sejdeme. Holanďani si na zpáteční cestě prohlídli Prahu a prý se jim líbila.
Konec tisíciletí je něco výjimečného, co nezažije každý! My jsem to štěstí měli, a proto jsme si naplánovali setkání v Drahotuších. V kalendáři byl pátek 29.12.2000.
Sraz byl v autobuse. V Drahotuších jsme vysedli a zbytek došli pěšky. Po tom, co jsme odložili bundy, začali jsme vybalovat zásoby jídla, které by "vystačilo i na rok". Martin suveréně požádal o kávu netušíc, že Marta vaření tohoto nápoje nezná. Výsledek byl "ještě lepší" než kafe Maryši Vávrové. Bohužel účinky se zatím neprojevily. Jedním z nápadů, jak se zbavit jídla, byla karetní hra kent, kde dvojice, která prohrála, musí něco sníst.
POdvečer jsme strávili menší sněhovou bitvou před i v domě. Po několika marných pokusech naladit něco kvalitního na postarším rádiu se Marta chopila kytary nevědouce, že jsmy my ostatní tak trochu dřeva na zpěv. Vše dopadlo tak, že až pojedeme do Holandska, budeme muset zpívat. Když se setkání blížilo ke svému konci, popřáli jsme si "HAPPY NEW YEAR" a pomalu se rozešli.
Snad ještě, kdo byl přítomen: Monika, Marta, Pavel, Pepa, Honza, Martin Kutěj a Jiřík.
Po úspěšném Vánočním koncertu, který se uskutečnil v prosinci minulého roku, následovalo jako obvykle vystoupení pro veřejnost. Humorné scénky, zpěv, soutěže a vystoupení dramatického kroužku, to vše bylo náplní celého večera.
Ani naše třída nezůstala pozadu. Když donesla Dana scénář Popelky, stačilo jen obsadit role a začít zkoušet. Tento zdánlivě snadný úkol však ztroskotal, když kluci rozhodli, že nikde trapasit nebudou. Přesto se mezi nimi našli takoví, kteří nás nenechali ve štychu. Byl to Pavel a Lukáš. Obzvlášť u Lukáše se projevil hráčský talent, který doslova zaujal celé kino.
Konečné obsazení Popelky tedy bylo:
Hlavní je, že se naše vystoupení líbilo a přesvědčilo zbytek třídy o tom, že vystupovat není žádný trápas, ale spíš zábava.
Přesto to stálo za to!
Tyto Velikonoce jsme prožili opravdu netradičně. Několik holek z naší třídy (Katka V., Martička, Lenka) se rozhodly klukům tentokrát utéct. Útočištěm měla být Lenčina chata v Drahotuších. Ale ... Lstivý "LIŠÁK" Pepa vše vyzvěděl od p. Kostky a zcela nečekaně se v onen osudný den připojil k nám. Už se zdálo, že vše vyjde. Chata se pomalu více a více přibližovala. Cestou (asi 20m od chaty) jsme potkali našeho kamaráda Láďu Adámka. řekl, že jede od kámoše a tak jsme mu věřili. Jenže na chatě nás čekalo veliké PŘEKVÁPKO!!! Čekali tam na nás kluci: Pavlík, Jiřík a Martin. Dostaly jsme na zadní část tolik, že jsme si skoro nemohly sednout. Zbytek času jsme strávili povídáním. Dokonce jsme si uvařili hrachovou polívku. Bylo to moc fajn, jen ty modřinky na zadečku bychom už nechtěly zopakovat.
Expedice začala dne 21. dubna 2001 vytouženým odjezdem od žlutého ústavu stylově laděným autobusem vybaveným luxusní toaletou a klimatizací. Po dlouhé přednášce o chování v zahraničí podané našimi rodiči jsme podle plánu v 18 00 hod. vyrazili. Kdo? Třída, bohužel bez Vládi, s doprovodem ředitele, třídní učitelky a angličtinářek.
Zhruba 20-ti hodinová cesta proběhla vcelku v pohodě, ke které přispěla televize, oslava Martininých narozenin a všeobecné drby. Jediným zádrhelem se však stala touha po poznání zatím nikým neprozkoumaného luxusního WC, které, jak jsme se později dozvěděli, sloužilo pouze k nenjnutnějším případům. Ani jeden z nich ale nenastal a toaleta zůstala neprozkoumána. Krutou noc jsme prožili jako skrčenci v sarkofágu.
Kolem 1 hod. odpoledne jsme konečně byli na místě a naši milovaní učitelé nás mohli s radostí svěřit do rukou hostitelů. Od této chvíle jsme se mohli spolehnout pouze na sebe, tzn. na naši chabou angličtinu, avšak skvělou mimiku a gestikulaci. po seznámení s rodinou jsme si "pochutnali" na holandské večeři a unaveně ulehli k spánku.
Ráno proběhly tradiční mini lessons: ukázka národních zvyků a svátků - Velikonoce, Vánoce, hodina češtiny, 1. seznámení s našimi slavnými sportovci a naší nejpopulárnější a hlavně nejlehčí českou písní "Tři čuníci".
Dopoledne následovala projížďka na holandských "Gazellách" s prohlídkou mlýnů a zdejší krajiny, které se zúčastnili všichni až na Martu, jež díky své nemoci nemohla jet s námi. My ostatní jsme se vydali na cestu, během které si Nudla inspirujíc se heslem: "Nahoru nepoletíš a v zavlažovacím kanále tě najdem" málem způsobila újmu na zdraví. S otlačenýma zadkama jsme se vrátili do školy, pojedli naše svačiny a společně se tramvají vypravili na pláž Severního moře, kde se nám stala jedná neobvyklá příhoda:
Když jsme zpozorovali nedaleké molo, nenapadlo nás nic jiného, než ho navštívit. Pár se nás vydalo co nejdál to šlo, tedy až po samou hranici vody s myšlenkou, že se na tomto místě vyfotíme. Aby šlo o originální fotku, vyzdvihl Martin s Honzou Nudlu do vzduchu. Stačilo jen zmáčknout spoušť. Nikdo z nás však nezpozoroval, že nastává příliv až do doby, kdy přišla osudová vlna. Honza rychle utíkal na břeh, Martin zachraňoval Janu a zbytek se snažil dostat zpátky. Kdo sledoval naše počínání, musel lehnout smíchy. Čecháčci u moře!
Po procházce po pláži a zhlédnutí lázeňského města Scheveningen, jsme se odebrali hrát bowling a pak hupem zpátky do školy.
Večerní program byl individuální, ale většina se sešla v disco baru, kde byl uspořádán i středeční závěrečný večer.
Po raním srazu ve škole jsme se kompletně nalodili do autobusů a ujížděli směr Amsterdam. Asi za hodinku jsme dorazili na plánované místo, kde nás již čekala loď, která nás následně během plavby seznámila (samozřejmě anglicky) se zdejšími historickými památkami. Po této "zajímavé" plavbě jsme dostali volno, během kterého se většina vydala na pospas obchodům, jiní skončili ve zde tak oblíbeném MEKÁČU.
Na zpáteční cestě jsme domýšleli "poslední i první" detaily našeho večerního vystoupení - neměli jsme chuť na mezinárodní ostudu. Opak se ale stal pravdou! Když vystoupily naše tanečnice na pódium a rozjeli svůj program, ukázaly Holanďanům, že nejsme žádné dřeva. Následovala dlouhý potlesk a česká státní hymna, při které jsme dokázali, že i zpěv je naší silnou stránkou. To však byla pouze 1. část našeho programu. Oděni v barvách trikolóry jsme vystoupili na jeviště podruhé a zazpívali za doprovodu houslí, violy, klarinetu a bubínku píseň Okolo Hradce, spestřenou mažoretkovými kreacemi. Holt, co Čech, to muzikant. Na závěr následovala Mašinka s yktarou a flétnou. Myslím si, že jsme opravdu dobře reprezentovali vaši vlast.
Internationale week Veurs College
De week voor de meivakantie stond po het Veurs College geheel in het teken van internationalisering. Ruim honderd leerlingen uit Zweden, Finland, Italië waren te gast bij hun Nederlandse partners.